Chceme to dát doleva nebo napravo?

"Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak" je stejně hloupé tvrzení, jako že "liberalismus a svobodný trh bez zásahu státu pod jeho ochranou funguje nejlépe a vyřeší vše". Dobře fungující společnost potřebuje něco z levého ideového proudu a něco z pravého. Bez levé ruky, nohy, nebo pravého oka se sice dá žít, ale není to ono...

idnes.cz

Reálné politické spektrum netvoří osa s levými, středovými a pravými body, jak je o tom přesvědčena většina obyvatel. Rozdělení politického spektra na levicovou, středovou a pravicovou část si kdysi vymysleli novináři pro účely jednoduchého zaškatulkování politických stran, které by bylo pro čtenáře srozumitelné. Politici se toho ujali, avšak tyto škatulky nemají s politickou realitou nic společného. V praxi se tak můžeme setkat s prohlášeními politiků, že levice navrhuje pravicová opatření, že tu skutečná pravice není, nebo není dost pravicová, a podobně. Rozdělení politického spektra na "levou a pravou" je určeno občanům k lepší orientaci koho ve volbách podporovat, ale současně přispívá k rozdělování společnosti. Někteří politici totiž pojmy levice a pravice využívají k rozdělování a rozeštvávání národa kvůli získání moci a bohatství. A to bez ohledu na zájem společnosti, bez ohledu na zájem celku. Kořisti je málo, vlků mnoho a revír nevelký, nechtějí se dělit.

Takto je nám, občanům, předkládán obraz uměle vytvořeného, nereálného politického spektra, a mnozí z nás mu v emotivních debatách dokáží ze svých životů věnovat několik let. Málokdo si uvědomí, že reálné politické spektrum ve skutečnosti tvoří zejména liberalismus, konzervatismus a socialismus, přičemž ideál, ke kterému se lze přibližovat leží uprostřed, kde se všechny tři ideologie překrývají.

Přibližování se tomuto ideálu je ze strany politiků, jejichž hlavními zájmy jsou moc, bohatství, vlastní jedinečnost a mnohdy nenasytnost, nežádoucí. Takoví lidé spolu místo spolupráce ve prospěch celku preferují hlasité či tiché soupeření o moc a vliv. Nezajímá je férová hra vyrovnaných fotbalových jedenáctek, oni ke svému prospěchu a potěšení potřebují své soupeře "likvidovat", v "politickém fotbale" potřebují vítězit za každou cenu, a to nikoliv svými odbornými znalostmi, ale podlými úklady. Vždyť vlků je tak mnoho, kořisti málo, revír malý a pobyt v něm omezený. Čím více je mocichtivosti a soupeření politiků, tím více se politické spektrum vychyluje od ideálního středu. Důsledkem je větší zatížení společnosti negativními dopady.

Budeme-li mít jen liberalismus, lidstvo se ze samého kvaltování za konzumem a soupeřením brzy zničí. Při čistém konzervatismu se časem ztratíme v předpisech, obrosteme mechem a pravděpodobně noblesně zdegenerujeme. Při 100% socialismu se z nás stanou nemyslící mravenci, jejichž jedinou funkcí je být prospěšný svému mraveništi.

Svobodný trh liberalismu kromě produktů a služeb generuje i nenasytnost, hamižnost, prospěchářství a pocit vlastní jedinečnosti a výjimečnosti. Silný stát a pevný řád konzervatismu brání přirozenému pokroku a prostřednictvím církevních autorit záměrně manipuluje lidmi. Rovnostářská společnost se společnými výrobními prostředky omezuje svobodu a nebývá efektivní.

Levice nebo pravice? Systémy parlamentních demokracií jsou nastaveny tak, že nám dopřávají oboje, avšak nikoliv současně, ale postupně za sebou v takzvaných "volebních cyklech", kdy se v předchozím „něco změní“ a v následném zase „předělá jinak“. Dlouhodobým výsledkem působení těchto cyklů parlamentní demokracie je trvalé zhoršování stavu ekonomiky a nespokojené obyvatelstvo.

Levá nebo pravá? Ani jedno ani druhé. Aby auto dobře jezdilo, potřebuje vhodnou konstrukci, volant, plyn a brzdu. Konstrukci fungování naší země lze převzít z tradičních hodnot konzervatismu, které ohlídá třetinové konzervativní křídlo. O plyn se může postarat třetinové liberální křídlo a při vzniku negativních externalit s dopadem na společnost a prostředí sešlápne brzdu třetinové socialistické parlamentní křídlo. Volantem může otáčet nepolitická vláda odborníků, která volantem točí přesně podle politiky vytyčeného směru cesty. Nikdo zoufale nečeká na další volební období, zemi nepoškozují parciální zájmy a soupeření politických subjektů, vláda se soustředí jen na vládnutí, politici bedlivě kontrolují plnění zadaných cílů, které vyplynuly z diskuzí s občany, a vše běží plynule a hladce. Podmínkou fungování tohoto konceptu je rovnoměrné zastoupení všech hlavních uvedených ideových proudů ve štíhlém parlamentu. Voliči nevolí strany, ale politiky. Například tak, že každý zakroužkováním volí tři politiky, přičemž platný hlas je ten, na kterém je označen jeden politik konzervativního proudu, jeden liberálního a jeden socialistického proudu. Voliči disponují právem odvolání politiků, které volili, volby se uskutečňují ve volebních místnostech elektronicky. Vítězem voleb není nikdo, stejně jako není vítěz před začátkem fotbalového klání.

Takovéto vyvážené uspořádání námi volené zákonodárce přiměje zabývat se pro zemi podstatným, tedy nastavováním hodnot a nastavováním cílů naší domácí i zahraniční politiky na základě diskuzí s občany. Mezi následné povinnosti politiků by patřila kontrola a korekce celého procesu přeměny realizace cílů do konkrétních veřejných statků a veřejných hodnot pro občany. Důraz na dodržování pravidel a udržování tradičních společenských hodnot nechejme konzervatismu, akceleraci ekonomiky přenechme liberalismu, a když začne svobodné podnikání vykazovat negativní externality, které společnosti škodí, nechme socialisty včas sešlápnout brzdový pedál, proč na to čekat čtyři nebo osm let? Umožněme každému zvolenému politikovi dělat to, co umí nejlépe ve prospěch společnosti a nikoliv svůj.

Při tomto uspořádání je nepřirozené prostředí pro ekonomickou a politickou korupci paralyzováno přímo v systému. Zdravý vývoj naší země potřebuje současné působení konzervativních, liberálních a socialistických sil (ony v současném systému stejně vznikají, ale nemají možnost vyvolat prospěšný účinek, působí jalově) s reálnou možností něco ovlivnit když je to zapotřebí, a ne až po ukončení volebního cyklu.

Doleva nebo napravo? Co nám k tomu, v naší demokracii žijící občane, povíš? Dovedeš si ještě představit jiný život než na rozbouřeném moři, kde nevědouc, která vlna tě smete a pokud se tak stane, netušíš, zda přijde záchrana? Není náhodou to, po čem doopravdy toužíš, příjemné pohupování a bezpečné projížďky na vlnkách nádherného jezera svého bytí s klidnou myslí?