Asi se dočkám nějaké nálepky, ale musím to říct. Já jsem prožila život šťastně, tedy produktivní život a to v minulém režimu. Rozebírat to nebudu, samozřejmě to nebyla jen procházka růžovým sadem, ale měla jsem hlavně štěstí na člověka, který byl můj muž. Dva se umí podělit i o hodně svízelnou situaci líp než jeden.

O štěstí se, pravda, člověk musí zasloužit sám, ale je fakt, že k tomu potřebuje i základní životní potřeby. Tedy, mít co na sebe, do sebe a pro duši. Člověku stačí ke štěstí málo, maličkost a taky  většinou zjistí vlastně až později, že byl šťastný. 

Nejhorší je beznaděj a ta je teď hodně na vzestupu, beznaděj zbývá po kolotoči bezvýchodných situací. Některé z nich: zadlužení, ztráta zaměstnání, ztráta domova, samota, nevidět světlo v tunelu...  víte, pane Šoltysi

Článek je pravdivý...

Moc Vám přeji, že patříte mezi ty spokojené a šťastné. Nebudu se tu rozepisovat o svojí situaci, ale právě ta naděje nějak chybí. A světlo na konci tunelu může být i vlak...

Hezky se zamýšlíte nad karmou a negativní energií, ale nikde neuvádíte "jak být opravdu šťastný"....

No, statisku (ne úplně dokonalou, ale aspoň nějakou) máte třeba zde http://www.dicr.cz/sebevrazd-na-kolejich-opet-pribylo

Vyplývá z ní sice, že sebevražd přibývá, ale zdaleka ne všichni, kdo zemřou na kolejích, jsou sebevrazi.

Obávám se, že máte pravdu. Jsme svědky zvláštního paradoxu – člověk by řekl, že v bohatých zemích budou obyvatelé pod menším tlakem okolního prostředí, než v zemích chudých. Ale zdá se, že je to naopak. Když nic nemám, nemohu zalézt někam do lesa, postavit si chajdu z větví a jaksi se tam "udělat pro sebe", protože i tímto způsobem pravděpodobně poruším zákon – a ne jeden.

Když jsem četl Bibli, dlouho jsem nechápal pasáže, ve kterých Bůh opakovaně varuje Izraelity, aby nenásledovali příklad okolních národů a nevolili si krále. Bůh chtěl, aby si Izraelité zachovali soudcovský systém, tedy určitou formu demokracie. Varoval je, že králové jim dají nejen pocit významnosti, ale také na ně uvrhnou meč války a bič otroctví. Později zase Bůh opakovaně varuje krále, aby se nepokoušeli sčítat svůj lid. Ptal jsem se: Co je na tom špatného? Dnes už to chápu. Vládci potřebují vědět, kolik mají vojáků, kolik otroků a kolik konkurentů.

Žít v řádu je dobrá věc, ale když počet zákonů překročí vnímatelný smysl, stává se jhem, které svévolníkům vůbec neublíží, ale spravedlivé ohne.

Naši společnost však nešněrují jen zákony, které jsou často ve vzájemném rozporu, ale také tlak těch, kdo v lidech budují falešné touhy, které je nutné uspokojit. Musíme vypadat mladě, svěže a zdravě bez ohledu na věk, musíme se bavit, shromažďovat zážitky a pořizovat si novinky. Vše směřuje k tomu, aby ti, kteří to tak nedělají, se cítili osamoceně a neplnohodnotně. Máme nepřebernou nabídku výhodného zadlužení. Už nevnímáme, že právě kvůli honbě za falešnou konformitou můžeme onemocnět na těle i na duši...

To je blbost a povrchní pohled na fungování ekosystému společnosti pod zákony přírody a planety. 

Zde je zákon udržení svého rodu a společnosti, kde je jak si člověk podřízen. Společnost je navíc pyramidálně rozdělena, kde hlavní nosná vrstva zabezpečuje  chod společností, její obživu a správu a udržení její existence.

Cesta z těchto zákonů a řádu je čistě individuální a nelze ji paušalizovat na celou společnost. 

Jakým způsobem se to děje je unikátní a určuje vlastně i další smysl a řád společnosti. Jedinec je zde vystaven určitým událostem a když má v sobě tah, tak s nimi začne pracovat a to je cesta k duševnosti a duševenství, hlubšímu a sofistikovanějšímu vnímání všeho, kde za vším je určitý řád, smysl a zákony.

Nesmí ale zde dělat odvěkou chybu a to prvotní seznámení praktikovat na společnost jak je zde zvykem.

Společnost odpovídá zákonům instinktivního a sociálního přirozeného vědomí. Karma má navíc jiný účel.

Tak za prvé - neskáče se pod koleje (tam by se do skuliny mezi pražci sotva někdo vešel). Za druhé - pod vlak neskáčou ani nešťastní. Tam skáčou nemocní. Kteří mají v genech zakódovaný tento radikální způsob ukončení života. Kdybyste zkoumal rody sebevrahů, našel byste mezi jejich předky rovněž sebevrahy.

Štěstí je jen iluze způsobená drogou ("hormony štěstí"). Stačí se nadopovat antidepresivy.

A šťastný člověk možná pod vlak neskočí, ale nakonec stejně zhebne. V kontextu věčnosti to vyjde nastejno.