Nebuďme oběti propagandy

Propaganda slouží jako nástroj manipulace pro udržení moci. Záplava informací, které si lidé nedokáží ověřit, rozděluje společnost a vyvolává nesnášenlivost. Orientujte se v informační záplavě a poznejte realitu…

Technický a společenský rozvoj vytváří méně přehledný svět. Významným způsobem k němu přispívá propaganda, šířená ze stovek informačních kanálů. Tento článek vznikl jako reakce na sílící, všudypřítomnou a nenávistnou propagandu, která je, v rámci uvědomělého boje novodobých soudruhů za svobodu a demokracii proti společnému nepříteli, dlouhodobě šířena veřejnoprávními médii.

S rozvojem informačních technologií dochází ke změnám v nakládání s informacemi. Zatímco v tradiční předindustriální společnosti se informace většinou dostávaly k lidem skrze lokální pozorování, v moderní industriální společnosti roste význam zprostředkovaných informací. Klasická masmédia, jako jsou tisk, rozhlas a televize, sice zajišťují dostupnost informací pro všechny, avšak panuje kontrola informačních kanálů a spolehlivost zpráv je omezena.

Příjemci rozumí stále menší části informací, a přestože jsou lidé svobodnější, rozhodují se spíše na základě víry než pochopení. V postmoderní postindustriální společnosti zprostředkované informace dominují. S rozvojem internetu se stírají hranice mezi tvůrci zpráv, dochází k permanentní informační záplavě. Na sociálních sítích stojí zprávy z tradičních médií na stejné úrovni s nezávislými zprávami jednotlivců a různých skupin.

Uživatelé moderních médií a sociálních sítí rozumí jednotlivým informačním střepům, ale nedokáží z nich poskládat celkový obraz skutečného světa. Extrémní rychlost a široká dostupnost mnoha informačních kanálů moderních médií z nich činí účinné nástroje propagandy. Elity a jejich sponzorované loutky – politici, jakož i některé neziskové organizace, pak prostřednictvím metod manipulace programují veřejnosti požadované vzorce uvažování, chování a vnímání virtuální reality pro udržení svých pozic a upevnění své moci.

Základními ukazateli pro rozpoznání manipulativní zprávy, která má ovlivnit veřejné mínění společnosti prostřednictvím masmédií, jsou její častý výskyt, opakování a stejná interpretace napříč hlavními médii. Tyto ukazatele naznačují objednávku na rozšíření konkrétní manipulativní zprávy, skrze různá média, v nezměněné podobě. Příjemci takových zprávy by měli zpozornět, že něco není v pořádku. Je podezřelé, když se několik "nezávislých" zpravodajských kanálů shodne na jednotné interpretaci.

Takováto manipulativní zpráva pak, stejně jako reklama, na své příjemce doslova „číhá na každém rohu“. To se samozřejmě netýká zpráv, které jsou nezpochybnitelné (například černá kronika, otevření dálničního úseku, napadl sníh, a podobně…). U nich není k manipulacím veřejnosti ze strany elit důvod. Záměrem šíření manipulativních zpráv je ovlivnit názory a chování lidí. Toho propagandisté dosahují především působením na emoce, nepravdami, polopravdami, vytrháváním z kontextu a opakováním.

Oblíbenou metodou propagandy, veřejnoprávními médii českého dvorku často používanou, je „ad hominem“, tedy diskreditace osoby oponenta a „věnování pozornosti hráči a ne míči“. Další oblíbenou metodou propagandy je „vyvolání strachu“ (například o základní lidské hodnoty společnosti, strachu z agresora, který nás ohrožuje, strachu ze soudruha, který nás vede na východ, volání po semknutosti proti společnému nepříteli).

Přeprogramované oběti takové propagandy (nejviditelnější jsou diskutéři na sociálních sítích a někteří „umělci“, které jsme například mohli sledovat v sobotním přímém televizním přenosu na ČT1 při udílení hudebních cen Anděl) jen slepě papouškují, co jim do hlav vryla jejich životní nespokojenost, nenávist a propaganda. Přitom o skutečné svobodě nic nevědí, když si v těchto případech myslí, že svobodně vyjadřují svůj názor. To, co je ovládáno emocí, strachem a nenávistí, nemůže být svobodné.

Při prezentacích rozličných propagandistů v našich veřejnoprávních médiích se dále můžeme setkat s metodami „využívání předsudků“ (každý, kdo vyznává Evropské hodnoty, musí odsoudit Putina, Čínu,…) a „černobílého pojetí“ (pokud si nepřejete návrat před rok 1989, nepodporujte Zemana,…). Častou metodou propagandy je i „démonizace nepřítele“, kdy je oponent ztotožňován se zlem (například vytváření dojmu, že za vše špatné, co se odehrává na planetě Zemi, může Putin, Putinova hybridní válka, propagandistické weby, Putinovi početní diplomaté na ambasádách, a podobně).

Naše malá republika také disponuje experty na vizuální pojetí propagandistické metody „mávání vlajkou“, kdy se tito borci před televizními kamerami zahalují, například do amerických a tibetských vlajek, ve snaze přesvědčit příjemce, že toto chování prospěje společnosti a vlasti. Tito propagandisté odmítají racionální zhodnocení problému a namísto věcné diskuze na televizní kamery nazlobeně vykřikují protikomunistická, protiruská nebo protičínská hesla.

Existují i další metody propagandy, které jsou rafinovanější a více skryty. Bude-li to potřebné, zmíním se o nich v některém z dalších článků. Čím méně je v lidech sebekázně a morálky, tím více křičí o lidských právech, svobodě a demokracii. Skuteční bojovníci za svobodu a demokracii nekřičí, jsou vnitřně zklidněni a v roli pozorovatelů mají své emoce pod kontrolou, protože znají pravdu.

"Zlo je vždy hlučné. Nezáleží na tom, jak se zvenčí projevuje, může se i smát. Pravda je vždy tichá, protože ona prostě je. Nepotřebuje dělat hluk, aby si jí všimli. Je to, jako když lžící mícháš v oceánu. Tam kde mícháš, tam se i víří. Pokud je tvá pozornost vložena na místo, kde mícháš lžící oceán, tak se ti zdá, že víří celý oceán. Oceán však zůstává klidný. Na co se díváš, to dostáváš. Čemu věnuješ pozornost, to získáváš. Čím žiješ, tím se staneš…"