Koloniální řeč „velmoci“

Bývalý představitel „velmoci“ a „vynálezce“ propagandy Wilson:„Nejlepší způsob jak přesvědčit lidi, je chytit je za jejich emoce, za jejich pudové, nevědomé potřeby.“ Tento bývalý představitel „velmoci“ vymyslel jednoduchý, ale účinný koncept propagandy:„Nezabývejme se důkazy, vyděsme ty lidi k smrti.“ Dodávám jen, že záměr je, v lidech vyvolat neklid a pak přijít s řešením. Toto je prastarý a osvědčený trik manipulátorů, který stále zabírá, zejména u méně vzdělané části populace.

Stejně jako snadno lidé sedají na lep obchodníkům s hazardem, s nereálným úročením nebo finančními produkty z důvodu neklidu ze ztráty příležitosti zisku, stejně snadno skočí na háček některým „politickým rybářům“, kteří se ani nesnaží svůj „produkt“ popsat. Oni prostě jen emotivně řeknou: „Hrozí nám strašlivé nebezpečí, protože nás tito ohrožují!“ A vždy se najde houf ochotných tomu uvěřit, který pak zcela neznalý problematiky, jen na základě záměrně vyvolané emoce, snaživě podporuje předem připravená a podvržená řešení …  

V naší euroatlantické civilizaci je základním cílem každého podniku finanční profit - zisk, nikoliv vytvořené společenské hodnoty. Hranice a způsob pozemských obchodů nejsou v tomto smyslu nikde vytyčeny a stejně, jako se businessmani snaží zlikvidovat svoji konkurenci při běžných obchodech, někteří bankovní businessmani se skrze politiky snaží pro své geopolitické cíle zlikvidovat konkurenci ekonomickým podmaněním a ovládnutím celých států.

Státy nejsou zboží, protože stát představují především lidé, veřejnost a „konkurenční boj“ se tak nedotýká jen konkurujících si subjektů, ale každého občana státu, který si „velmoc“ vyhlédla jako svoji další oběť. Aby se zakryl nepoctivý záměr, vymysleli si pro to terminologii, „koloniální řeč“, kterou svoje nečisté kořistnické hry zakrývají. Chce-li si „velmoc“ ekonomicky či politicky podmanit a ovládnout nějaký stát, potřebuje svůj záměr zamaskovat, odůvodnit a získat podporu světové veřejnosti. K tomuto účelu si ti, kteří „velmoc“ ovládají, vymysleli hesla, například boj za lidská práva, boj za svobodu a demokracii, boj proti totalitě, komunismu a islámu.

Technologie ovládnutí vytipované země spočívá v systematickém vyvolávání nepokojů, iniciování činnosti a financování štvavých vysílaček, disidentských skupin, aktivistů, neziskových organizací a kolaborantských skupin uvnitř veřejné správy státu, včetně politiků a politických stran, zejména prostřednictvím svých zastupitelství a špionážních služeb. Následuje rozehrání několika opakovaných divadelních představení v podobě vyprovokování a zadokumentování akcí na diskreditaci současných poměrů, vlády, politiků a podobně, za mohutné podpory médií.

Možná si budeme chtít položit otázku, jak je možné, že by se politici, umělci a jiní, k něčemu takovému mohli propůjčit? Je to jednoduché. Všechny tajné služby sil zla si vytipovávají lidi ke spolupráci podle základního pravidla. Na spolupracovníka „velmoci“ musíme něco mít nebo si jej nějak zavázat. Jinak nechceme, aby dostal například politickou funkci, a umíme si to prosadit. Na některé to ale uplatnit nelze, protože jsou v tomto ohledu čistí, a proto musejí být dehonestováni a zničeni.

Lidské slabosti, „hříchy z mládí“, nabídka výhodného zaměstnání, majetek, vydírání, uměle nastražené kompromitující situace a další,… to vše patří do arzenálu ovlivňování působením tajných služeb „velmocí“. Principiálně je to ten samý princip, podle kterého se v našich českých pohádkách prostřednictvím čertů „upisuje duše Ďáblu, jen s tím rozdílem, že zde takto vědomě či z nevzdělanosti zkorumpovaný politik upíše nejenom svoji „Duši“ a „Duši“ svých blízkých, ale i svoji vlast Satanovi! Výsledkem je, že většina „demokraticky volitelných politiků“ na rozhodujících funkcích je „velmocí“ ovlivnitelná.

Po těchto divadelních představeních, připravených politicích a médiích začíná „práce s veřejností“. Odhalení nepřítele, ukázání jeho nedemokratických metod, protesty, shromáždění, zostouzení a sankce, to vše za masivní mediální podpory. Mimochodem, šéfové a vlastníci veřejných a soukromých mainstreamových médií jsou pod přímým, či nepřímým vlivem „velmoci“ též, média hrají v propagandě k ovládnutí států „velmocí“ klíčovou roli. Základní technikou je působení na emoce, vyvolávání vášní. Dochází k využívání psychologického poznatku, že člověk ovládaný emocí nejedná racionálně, chová se jako rozzuřený býk nasměrovaný na červený hadr (nebo kartu).      

Nevede-li takováto práce s veřejností ke kýženému úspěchu, jsou financovány a uměle vyvolávány nepokoje, revoluce, státní převraty a občanské války, viz článek „Technologie revoluce“. Nedaří-li se, například kvůli příliš schopnému vůdci silné země s velkou podporou svého lidu, vyvolat revoluci zevnitř, „velmoc“ ji pokouší vyvolat u jeho, přímo či nepřímo sousedících zemí. V této souvislosti bych rád podotkl, že k ovládnutí jiné země stačí rozvrátit jednu nebo několik sousedních zemí a nechat je být jako neutrální území pro vedení vyčerpávající zničující války.

Pak už je k ovládnutí země jen krůček a záleží na tom, kdo má jaký zájem a finanční prostředky k tomu, vyzbrojovat tu či onu stranu konfliktu. V této souvislosti nelze nezmínit činnost bank, které všechny účastníky takových konfliktů financují úvěry. Banky zainvestují náklady na výrobu zbraní, na jejich nákup válčícími stranami a na obnovu zničeného území. Podle stavu veřejných financí „velmoci“, jejího „evropského satelitu“ a předpokládané neústupnosti slovanského Ruska včetně jeho příznivců, vlastníci „velmoci“ naplánovali 3. světovou válku na rok 2017 nebo na rok 2025.

Je tedy ještě čas lidem vysvětlit, jak se věci mají a jaké jsou možnosti vytvoření skutečné občanské společnosti, založené na nezávislých demokratických principech, tedy bez přímého či nepřímého vlivu „velmoci“ – politici, prosím pochopte to, už nechceme být v rolích užitečných idiotů, náš národ má na mnohem víc než jste vy a vaše nicotné zájmy, které si do hrobu nevezmete. Buďme skutečnými lidmi a ne ovládané prodejné kreatury, jde o životy a budoucnost našich dětí!

Všichni se chceme mít lépe, ale jen někteří z nás za cenu zabitých mužů, jejich žen a dětí. Slepě podporujeme demokracii a občanskou společnost, aniž bychom se zamysleli nad tím, zda to, co nazýváme naší demokracií, je skutečná demokracie a ne umělá, propagandistická iluze. Víme vůbec přesně, co to znamená? Pociťujeme po volbách, referendech a koaličních vyjednáváních, že k výsledku skutečně rozhodla naše volba a ne předem dohodnuté záměry, kalkuly, ekonomická výhodnost? Skutečně nikdo z nás ani po pětadvaceti letech naší demokracie nemá pocit, že ať volíme, jak volíme, výsledek je vždy špatný?

Karel Havlíček kdysi řekl: „Jsou toliko dvě politické strany na světě. Strana poctivých a strana nepoctivých. Poznáte je podle toho, kterak školství podporují.“

Lenka Procházková k tomu uvedla: „Vzdělaný a přemýšlivý člověk má větší šanci ubránit se manipulaci. Umí rozpoznat lež, protože umí vyhledávat a třídit informace. Má vypěstovanou logiku, takže dokáže předvídat a správně se rozhodovat. Čím víc takových lidí v každé generaci je schopen stát „vyšlechtit“, tím silnější má naději na přežití. Výchova otroků je samozřejmě jednodušší. Ovšem stát, kde je převaha otroků, se stává koloniální državou. I kdyby ti otroci měli tituly, budou to jen plíšky zavěšené na krku a cinkající jako zvonečky ovcí.“

Na závěr, abychom se ve složité a ze strany „velmoci“ ustaraně prezentované geopolitické situaci trochu vyznali, uvádím významové překlady několika zprofanovaných mainstreamových frází a další informace, ze kterých je možné si udělat vlastní názor.

-          Základní východisko válek je: „Každá válka se vede kvůli přivlastnění zdrojů jiného národa.“

-          Slovo demokracie v dnešním světě znamená zájmy „velmoci“.

-          Občanská společnost představuje nejednotné lidi, kteří neumějí přemýšlet svojí vlastní hlavou a které je jednoduché řídit prostřednictvím sdělovacích prostředků.

-          Svobodný a volný přístup k nezávislým sdělovacím prostředkům. Co jsou to nezávislé sdělovací prostředky v koloniální řeči „velmoci“? Jsou to takové sdělovací prostředky, které „velmoc“ financuje, kontroluje a nařizuje jim, co a jak mají říkat a psát. Pokud „velmoc“ uzákoní podporu nezávislých sdělovacích prostředků a svobodu slova například v Rusku, vyjádřenou částkou 10 miliónů dolarů ročně, prakticky to znamená, že vzniknou desítky Webů, stovky placených diskutérů a rozhlasové a televizní stanice, které budou špinit Rusko a vychvalovat Západ. Vznikne nový informační útok s cílem destabilizovat a rozložit většinově jednotné veřejné mínění Ruska.