Západní demokracie v praxi

Je tomu již téměř 25 let, co nás něžná "Sametová revoluce" vehnala do demokratických struktur takzvaného "západního světa". Jejím hlavním cílem bylo nastolení demokratických procesů, převedení státního vlastnictví na soukromé, přechod na tržní ekonomiku a začlenění do NATO a dalších struktur západního světa, za účelem zlepšení našich životů a stavu země. Po revoluci jsme nejen z úst zasloužilých disidentů, ale i převlékačů kabátů slyšeli mnoho negativního na výstupy tehdejšího totalitního režimu, který nám zničil přírodu, lidské hodnoty, mezilidské vztahy a ekonomiku. Jak a pro koho byly tyto cíle a účel naplněny? Pojďme se pokusit nalézt odpověď skrze slova našeho nejpovolanějšího demokrata, Václava Havla.

idnes.cz

Komunisté do přípravy zákonů nedovolují veřejnosti mluvit, budou vás strašit nezaměstnaností, musíme se zařadit mezi vyspělé demokratické země, NATO je zárukou naší bezpečnosti a míru, vyšší mravní princip, duchovní přesah, útok na cizí zemi v globalizovaném světě je útokem na naši zemi a podobná slova jsme od Václava Havla, který byl lídrem demokratizačního procesu v naší zemi, slýchávali často. Václav Havel kritizoval mravní a ekonomickou zaostalost naší země a s obdivem vzhlížel k západnímu konzumu a demokratickým hodnotám.

"Nejhorší je, že žijeme ve zkaženém mravním prostředí. Morálně jsme onemocněli, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpuštění ztratily svou hloubku a rozměr a pro mnohé z nás znamenají jen jakési psychologické zvláštnosti, anebo se jeví jako zatoulané pozdravy z dávných časů, poněkud směšné v éře počítačů a kosmických raket." Tato slova pronesl Václav Havel ve svém novoročním projevu 1. ledna 1990 v rámci kritiky padlého komunistického režimu a nelze zakrývat, že jeho slova v daleko větším měřítku, a s tehdy nesrovnatelnou naléhavostí  platí i dnes, ve společnosti založené na demokratických principech a pevně usazené v západních demokratických strukturách, tedy v takové, o jakou Václav Havel usiloval. Denně můžeme být svědky stupňující se manipulace a lhaní politiků, lidské agrese, sobectví, nezájmu a nedostatku pokory.

"Jen málokteří z nás dokázali nahlas zvolat, že mocní by neměli být všemocní a že zvláštní farmy, které pro ně pěstují ekologicky čisté a kvalitní potraviny, by měly své produkty posílat do škol, dětských internátů a nemocnic, když už je naše zemědělství nemůže zatím nabízet všem." Tato věta je další část z výše zmíněného projevu. Myslím, že snad ani nemá cenu rozebírat, že dnešní mocní jsou daleko mocnější než tehdy a jaké potravinové výrobky a za jakou cenu nám dnes tolik vychvalované tržní hospodářství naší svobodné země, založené na západních demokratických principech, do škol, internátů a nemocnic posílá. Povýšení vlastnictví velkého majetku na hlavní smysl lidské činnosti a neukojitelná honba za ziskem nese své ovoce, a tak se setkáváme s tím, že nejsou prostředky na důchody, školství, bezpečnost, zdravotnictví a na základní obživu a zajištění základních lidských potřeb některých dětí a dospělých, kteří v životě neměli štěstí, protože je nenažranost silnějších vehnala do náruče bídy a lidského utrpení.

"Dosavadní režim - vyzbrojen svou pyšnou a nesnášenlivou ideologií - ponížil člověka na výrobní sílu a přírodu na výrobní nástroj. Zaútočil tím na samu jejich podstatu i na jejich vzájemný vztah. Z nadaných a svéprávných lidí, důmyslně hospodařících ve své zemi, udělal šroubky jakéhosi obludně velkého, rachotícího a páchnoucího stroje, o němž nikdo neví, jaký má vlastně smysl. Nedokáže nic víc, než zvolna, ale nezadržitelně opotřebovávat sám sebe a všechny své šroubky." Ano, i tato slova Václav Havel pronesl ve zmíněném novoročním projevu a opět nezbývá než konstatovat, že dnes platí daleko více, než v roce 1990. Z většiny pracujících se stali otroci korporací a montoven, jejichž mzdy sotva pokryjí náklady na reprodukci pracovních sil. Produkujeme něco, co se brzy pokazí, vyhodí a zničí jenom proto, aby se mohlo vyrábět další a udržely se tržní ceny. Kvůli udržení cen drancujeme přírodu a její energetické zdroje. Stali se z nás uštvaní, unavení a vystresovaní otroci poplatků, hypoték, půjček a nízké konzumní zábavy, kteří skrze to všechno nemají čas na své děti a rodiče.

Nyní, po pětadvaceti letech, si z dostupných informací můžeme snadno ověřit, jak hluboce se Václav Havel s propagací západních demokratických hodnot na českém dvorku mýlil. Tyto hodnoty dnes ve skutečnosti většině lidí místo štěstí a blahobytu přinášejí jen jinou formu otroctví. Ideologické otroctví totalitního komunismu nahradilo otroctví finanční totality. Můžeme se dohadovat, co bylo, je a bude lepší nebo horší, ale nelze si nepovšimnout, že v době totalitní nadvlády financí se nám z tržní ekonomiky vytratilo lidství. Lidé jsou soupeřením o zdroje natolik zaujati, že se vzájemně podezírají, nevěří si. Každý si žije izolován a finančně ohraničen ve svém „mobilním minisvětě“ s tvářností šneka, jenž občas na chvilku své růžky z ulity vystrčí, a to jen proto, aby se opatrně rozhlédl kolem sebe, a hned je pokorně schoval do bezpečí své ulity.

Václav Havel se však nemýlil, kdybychom jeho slova, původně zamýšlená k odsouzení totalitní komunistické moci, chápali jako kritiku manipulace veřejnosti mocnými, jako kritiku duchovního a mravního úpadku a ztráty našeho lidství. Bohužel se z dnešního pohledu zdá, že Václav Havel ve své naivitě, pramenící i z jisté nevzdělanosti a nedostatku informací, pro západní struktury vedené USA, sehrál roli významného užitečného idiota, protože si nedokázal uvědomit (a kdo z nás by to tehdy dokázal), že nepřátelé našich životů totiž nejsou ani nalevo, ani napravo, nejsou ani v Rusku, ani v USA, ale jsou v nás samých. Jsou to hodnoty, které vyznáváme a směr, kterým se ubíráme. 

Václav Havel v devadesátých letech minulého století nechápal, že to, o co ve světové západní politice jde především, jsou bohatství a moc pro několik vyvolených. Nepochopil, že nelze patřit mezi ekonomické lídry a zároveň být duchovně a mravně vyspělým národem, stejně jako nikdy materiálně nezbohatnou rodiče, kteří věnují maximum svého času svým dětem, aby z nich vyrostli slušní a spořádaní lidé. Jeho boj, stejně jako boj všech disidentů, přinesl jen změnu vlastníků majetku, extrémní zbohatnutí vyvolené menšiny a dramatické zhoršení poměrů většiny.

Snad nás toto porovnání přiměje k malému zamyšlení, třeba nad tím, které důvody nás vedou k tomu, že dovolujeme velkým médiím, ovládanými mocnými skrze politiky, aby nám programovala způsob uvažování, rozhodování a naše názory. Kam se poděly naše city a šesté smysly, když už v předkládaných informacích nedokážeme intuitivně rozlišit přirozené a správné od lži a manipulace, a jen tupě konzumujeme a papouškujeme to, co se nám předkládá?Copak už jsme na tom tak zle, že ani nedokážeme rozpoznat nebezpečí, které se v záměrném popírání reality prostřednictvím manipulací našeho vědomí pro lidstvo skrývá?Mír a spokojený život nám nikdo nezajistí, lásku a dobro si musíme sami vzájemně rozdávat svými skutky. Vystupme občas z toho šíleného kolotoče a uvažujme, choďme do přírody a probouzejme svoji intuici, uvědomme si, co je v životě doopravdy důležité a nenechávejme se politiky a kněžími zatahovat do jejich mocenských her. Nedovolme jim, aby lidi a národy rozdělovali a spojovali tak, jak oni chtějí. Spojme se na stejné hodnotové a duchovní vlně a místo soupeření, nenávisti a válčení spolu jednejme, rozdávejme lásku a radost, čiňme druhé šťastnými…