Technologie revoluce

Revoluce, importy demokracie a změny režimů vždy plánuje ten, kdo chce dobýt další území. V moderním civilizovaném světě jsou revoluce ve výsledku totéž, co primitivní barbarské nájezdy nebo násilná kolonizace území, akorát jsou realizovány skrytě a jinými prostředky. Místo otevřeného násilí a agrese se používá vyjednávání, politika, manipulace, propaganda, diplomacie, řízené demonstrace a ekonomické tlaky, aby výsledek vypadal jako přání lidu demokratické země.

účastník pokojné demonstrace

Každá revoluce, která je spojena s převzetím moci, má vždy několik pečlivě naplánovaných fází. Nejprve se uspořádá pokojná demonstrace, tribuny, mítinky, podmanivá hudba, vášnivé proslovy, transparenty, emoce... . Pokud přijde málo lidí, tak se seženou nezaměstnaní, bezdomovci, zaplatí se jim za účast a přivezou je autobusy. Cílem každé takové revoluce je svrhnout současnou vládu a nahradit ji vládou jinou. V této fázi má rozhodující vliv masivní propaganda, která za pomoci technologií, které slouží k vytváření veřejného mínění formou manipulativních technik, předem připravuje a formuje názor lidí na uměle vyvolané události. V tomto období většina demonstrantů a jejich podporovatelů skutečně věří tomu, za co bojují. Mimochodem, propagandě a manipulacím samozřejmě podléhají i politici a demonstranti, kteří nemají potřebné Znalosti o technologiích pro vytváření veřejného mínění, vždyť jsou to také jen lidé.

V případech, kdy propaganda o potřebě změny ve vládě na většinu národa dostatečně nezabere a celonárodní protest se nekoná, nastupuje umělé vyvolání vášní a emocí v davu. Revoluce za účelem svržení vládnoucí síly tímto vstupuje do své druhé fáze. V ní už se zakládají ohně, ničí majetek, útočí na policisty, činí se pokusy obsadit vládní budovy a instituce. V tuto chvíli ale musí policie konat podle zákonů demokratických zemí a plánovači těchto revolucí očekávají scénář brutálního policejního zákroku, který má zdiskreditovat vládnoucí stranu, aby vytvořil žádoucí obraz veřejného mínění a ospravedlňoval tak převzetí moci ve státě. Pokud ale vládnoucí strana disponuje Znalostmi o manipulaci a technologii ovládání davu, při takovýchto násilnostech vydá rozkaz, aby policie neměla střelné zbraně, aby do průběhu demonstrace nijak nezasahovala, a aby jen svými těly jako živými štíty bránila rozšíření násilí a ničení mimo ohnisko nepokojů, aby zabránila krveprolití.

Ti, kdo celé tohle představení pro převzetí moci naplánovali, pak v takovém případě musejí přistoupit ke třetí fázi, tedy vykonat násilí na neozbrojených policistech a vyprovokovat je k akci. Pokud policisté v této fázi revoluce vydrží bití řetězy, bití baseballovými pálkami po hlavách, pálení ohněm, těžké údery z mnoha tun dlažebních kostek vržených demonstranty, najíždění nákladních automobilů a radlic buldozerů, začne se, pro vyvolání požadované reakce policie a tím ke zdiskreditování vládnoucí síly, do bezbranných policistů střílet. V tuto chvíli už policisté pro vlastní ochranu musejí použít střelbu, byť jen gumovými projektily, a přesně na tuto chvíli všichni podporovatelé mocenské změny už několik týdnů až měsíců čekali.

Nastává naprosto hysterické a neobjektivní novinářské kvičení o střelbě policistů do pokojných demonstrantů, začíná odsuzování diktatury vládnoucí síly a Evropa spolu s USA jako jeden muž vyzývá vládnoucí sílu k ukončení násilí. Opoziční síly se pro vyvolání této situace neštítí ničeho, klidně vyrobí propagandistický videoklip focení policistů s nahým demonstrantem, a podobně. V tuto chvíli ale stále chybí přesvědčivé důkazy o násilnostech vládní síly, která má být svržena, a je potřeba prolít krev a mít mrtvé, aby mocenskou změnu podpořil celý svět. Když se toho opoziční síly od policie nedočkají, tak si to jednoduše "vyrobí" sami a objevují se první mrtví - samozřejmě cizinci, zákeřně z dálky zastřelení náboji, které ale policie nepoužívá. Mimochodem, snipeři neslouží k rozehnání davu. Objednávka pro snipera je usmrcení osoby z důvodu pomsty, nenávisti, zajištění bezpečnosti, k eskalaci agresivity (vyvolání dojmu a rozvášnění davu) a vytvoření požadovaného obrazu veřejného mínění. Posouzení toho, co po střelbě snipera při demonstraci následuje, ponechám na laskavém čtenáři a ptám se, jaké pohnutky by vládnoucí síly vedly k odstřelu pokojných demonstrantů a zdravotního personálu? Co by tím získaly? Vášně a emoce davu se po prvních mrtvých stupňují, ohně a dlažebních kostek přibývá, třetí fáze revoluce je účinná a "výroba" mrtvých pokračuje. Zastřelení mrtví se objevují i na straně policie, dochází k zatýkání útočících teroristů a radikálů.

Cílem čtvrté fáze revoluce je maximální využití uměle vyvolané nenávisti davu a podporujících stran. V této fázi dochází k největším násilnostem a krveprolití, formují se nové struktury a dobývají strategické pozice. Tato fáze, po proběhlých provokacích, propagandě a násilnostech začíná mírumilovně. Mezi stranami dochází k příměří a dohodě, kterou vládní strana splní, ale opoziční síly ji ihned poruší. Čtvrtá fáze je klíčovým momentem mocenského převratu a bývá pečlivě naplánována vojenskými odborníky jako profesionální vojenská akce. Je dohodnuto příměří,  jsou propuštěni zajatí teroristé a radikálové, kteří se poté ihned zapojí do bojů, rozhoří se nebývale mohutné ohně, na policii se metají petardy a vše co je po ruce, vybuchují velkolepé ohňostroje s cílem odvést pozornost od hlavních akcí, které se odehrávají mimo centrum dění.

Výhradně opozičními silami krmení novináři do celého světa šíří dezinformace o klíčové bitvě za svobodu a demokracii, o peklu, které chudáci demonstranti zažívají, a podobně laděné propagandistické zprávy pro nemyslící masu. Zatímco policie v centru dění stojí se štíty a hasí požáry, pod rouškou mohutného dýmu z úmyslně zapálených pneumatik a za ohlušujícího výbuchu rachejtlí a petard, nastupují ozbrojené ultraradikální až fašistické opoziční složky. Tyto složky, spolu s dalšími ozbrojenými radikály, začínají v okolí centra dění podle precizně vypracovaného scénáře koordinovaně páchat teroristické akce, obsazovat vládní budovy a instituce, a totéž je prováděno v ostatních, strategicky důležitých městech. Při takovéto zákeřné akci, kdy je hlavní pozornost novinářů a policie upoutána na ohně z pneumatik, teroristé snadno zajmou a přemohou desítky až stovky neozbrojených policistů a pohodlně obsadí vládní budovy, důležité instituce a strategické objekty v zemi, jako jsou energetická či ropná zařízení.

Takováto situace už je pro bezpečnost státu velmi závažná a vzhledem k zákonům země už vládnoucí síly musejí rozhodnout o vydání střelných zbraní policii, která pak s těmito ozbrojenými teroristy svede boj a několik jich zastřelí. Tímto revoluce vstupuje do své páté fáze a nastává chvíle, na kterou opoziční síly a jejich mecenáši několik týdnů až měsíců čekali. To, co se chtělo, aby se stalo a mohlo se to propagandisticky i argumentačně využít při pozdějších jednáních, se konečně stalo!!! Střelba policistů do davu, údajně "pokojných demonstrantů"! Všechny důležité zpravodajské a tiskové agentury zemí, které podporují násilné převzetí moci opoziční silou v zemi formou násilné revoluce, okamžitě zaplaví zeměkouli zprávami o střelbě do „pokojných demonstrantů“ jako o nedemokratickém opatření krutého diktátora, které se musí odsoudit a potrestat, protože jde o zločin proti lidskosti!

Tato chvíle je orgastickým vyvrcholením propagandistických, jednostranně zaujatých novinářů a politiků, kteří po několika týdnech až měsících netrpělivého napětí konečně mohli naplno odsoudit diktátorský režim demokraticky zvoleného prezidenta. Skrze ochotná a emotivně naladěná masmédia emočně zaplavují veřejnost nafouklými historkami o desetitisících demonstrantů, o brodění se v potocích krve, a další, uměle vyvolaná revoluce vyhrála. To, že ani ti doopravdy pokojní demonstranti (ne ti teroristé, po kterých střílela policie), kterých se tito „nezávislí a objektivní“ zpravodajové z místa činu ptají (neptají se druhé strany), vůbec neví, o co se ve skutečnosti hraje, je jim srdečně jedno. Aby se zabránilo vyšetřování a tudíž pravdivému informování veřejnosti o technologii revolucí a jak to celé doopravdy bylo, se pod hrozbami násilí a mezinárodních sankcí za „neochotu“ přispět k mírovému řešení a urovnání konfliktu, vládnoucí síly přimějí přijmout příslušné zákony o beztrestnosti a zákazu vyšetřování příčin vzniku násilí.

Mocní tohoto světa si takto do vlády zemí, ve kterých sledují své dobyvačné záměry, nehledě na výsledky parlamentních demokratických voleb, vždy dosadí toho, koho tam chtějí mít, demonstranti, kteří si vůbec neuvědomili pro koho a pro co bojovali a prolévali krev, si budou pár měsíců užívat opojný pocit „vítězství“ rozejdou se a brzy umřou v dluzích, chudobě a alkoholu. Pro ně, ani jejich potomky se nic k lepšímu nezmění. Sdělí jim, že diktatura padla, na prezidentské a vládní posty se dosadí správné osoby, většinou z řad vězněných oponentů a některých revolučních vůdců. Až se dobyté území převede těm „správným“ soukromým vlastníkům a lidé se zadluží, plamen demokratické revoluce, rozdmýchaný mocnými bankéři, zachvátí další zemi…

Uměle vyvolané revoluce ve světě probíhají různě, podle zvolené obranné taktiky vládnoucí síly. Někdy se vynechávají některé fáze, jindy je potřebné účinek klíčových fází zesílit, například takzvaným „humanitárním bombardováním“, ale motivy, principy a výsledky zůstávají stále stejné.

Kdo chce důkazy o skutečné realitě, najde je. Stačí se jen pozorně dívat a poslouchat co bylo, co je, co bude a porovnat si to s uvedeným.

Kdo chce demonstrovat, vezme si transparent, píšťalku a balónek. Kdo chce bojovat, vezme si kanady, maskáče a zbraně.

"Když jsou správné principy, teorie nebo názory použity špatnými lidmi, stanou se samy špatnými - neboť jsou zneužity, zfalšovány, zvráceny." Paul Brunton

Podobnost s událostmi v Jugoslávii, Iráku, Iránu Libyi, Pákistánu, Egyptě, Sýrii a na Ukrajině není čistě náhodná …