Kdo je dalajláma?

Slovo dalajláma zná v civilizované společnosti snad každý. Dalajlámové jsou prezentováni jako převtělení zrozenci předchozích duchovních učenců, oficiálně titulovaní od roku 1578. Současný čtrnáctý dalajláma Tändzin Gjamccho, nositel Nobelovy ceny za mír, je spojován s proslavením buddhismu a Tibetu, a za svůj nenásilný postoj proti Číně je světově uznáván. Dalajláma Tändzin Gjamccho se několikrát zúčastnil pražské konference „Fórum 2000“, jehož zakladatelem byl Václav Havel. Letošní pražská přednáška dalajlámy nese název „Laskavost a vzájemná úcta v dnešní společnosti“. V médiích bývá dalajláma nazýván „Jeho Svatost Dalajláma“ a jako příklad učení Jeho Svatosti lze využít "Osm veršů výcviku mysli Geše Langri Thangpa" na http://blog.hearth.net/. V tomto článku se nechci zabývat rolí dalajlámy v zahraničních vztazích mezi Čínou a Tibetem, chci nastínit duchovní pohled na tohoto, velmi známého muže našich dějin.

zpravy.idnes.cz

Dalajláma je postavou o níž se vedou politické diskuze a dochází k názorovým střetům politiků. Jedním z témat je i setkání či nesetkání toho či onoho politika s dalajlámou. Například prezident Václav Havel se jako jediný náš prezident s dalajlámou osobně setkal, Václav Klaus, ani Miloš Zeman tuto potřebu neměli. Účast prezidenta – úředníka na akci s dalajlámou nepochybně nezáleží jen na jeho osobních přáních, ale je nutné zvažovat i politické a hospodářské zájmy naší země s ohledem na zahraničně politickou situaci. Účast či neúčast prezidenta - občana na akci s dalajlámou je možno vnímat jako jeho účast či neúčast na mši, koncertu duchovní hudby, jako návštěvu galerie, přírody nebo něčeho jiného, kde lze povznést ducha k tvůrčí činnosti. Je to svobodné rozhodnutí, volba člověka v duchovní záležitosti a není vhodné toto svobodné rozhodnutí hodnotit, ani nijak komentovat. Čtrnáctý dalajláma Tändzin Gjamccho rovněž upoutal pozornost veřejnosti prohlášeními, že jeho příštím nástupcem by mohla být žena, a že by jeho nástupce mohl být zvolen v demokratických volbách. Dokonce připustil možnost, že už žádné další pozemské zrození dalajlámy nebude a dočasně odejde do „jiných světů“ (zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dalajl%C3%A1ma).  Kvůli zájmu, který dalajláma vyvolává, je bezesporu zajímavou postavou a proto se pojďme blížeji podívat na jeho historii a původ.

Na počátku dával Buddha pro všechny jednoduchou a všem dostupnou duchovní praktiku Lotosového květu, při které se meditující, zjednodušeně řečeno, koncentruje na Lotosový květ ve své Duši a živí jej svojí Láskou. Toto učení se zpočátku předávalo ústně. Jeho učení bylo sepsáno na palmových listech až 600 let po jeho smrti v roce 29 před naším letopočtem a už tento „sborník“ byl sepsán zkresleně, protože jej psali lidé, kteří sledovali své vlastní obohacení a jiné osobní cíle, a na tomto učení chtěli vytvořit své náboženství. Zkreslené "učení" se šířilo dvěma směry. Jeden směr se nazýval „hínajána“, který se stal komplikovaným honosným kultem a druhý směr byl „mahájána“ , který z Buddhy udělal mudrce a učitele, typické božstvo. Falešní bódhisattvové pak učení Buddhy překroutili, aby z něj mohli těžit a obyčejným lidem zamezili pravý duchovní rozvoj. Reformování buddhizmu způsobil Nágárdžuna, který žil v 2. století. Byl to velmi inteligentní, ale mazaný člověk s prospěchářskými úmysly. Byl to indický filozof, teolog, básník, který založil školu Sunjavada (Madhjamaka). Za to, že Nágárdžuna udělal z jednoduchého složité, že velice zkreslil a částečně ukradl znalosti, které Buddha předurčil pro lid, za to, že změnil podstatu samotného učení, jej krutě potrestal Rigden Djapo a odsoudil jej k věčné vědomé reinkarnaci.“¹

Následně v roce 1391 se právě podstata Nágárdžuny znovu převtělila do Gendünduba, který se stal prvním dalajlámou. Dalajláma kdysi chtěl, aby se mu klaněli, aby jej obdivovali, že je taková vynikající osobnost... . Lákalo jej bohatství, luxus a uctívání. Teď má dalajláma plno bohatství, teď má plno luxusu, klaní se mu čtvrtina světa. Ale na druhou stranu není šťastný a ani nebude. Je odsouzen k věčné vědomé reinkarnaci a věčnému vnitřnímu strádání. Nemůže vstoupit do nirvány, nemůže se osvobodit ze stálého bludného kruhu vědomých reinkarnací. Prostě, z tohoto pozemského života jej nikdo nepustí. Pokaždé, když je mu 13 let, v období pohlavního dozrávání, když dochází k probuzení životní energie a spojení člověka s vesmírem a když se začíná probouzet jakožto osobnost, uvědomuje si, kdo vlastně je a je to pro něj velká bolest na celý život.“²

Dalajláma je představitel náboženského kultu školy Gelugpa, která je dnes nejrozšířenější školou tibetského buddhismu. Z hlediska duchovního vývoje člověka lze školu Gelugpa zařadit do počátečního stavu duchovního vývoje, kdy se člověk nechává plně vést některým náboženským směrem, který je právě k dispozici a je v lidské společnosti v dané době běžným. V dnešní době se jedná o módní záležitost, člověk mnoho nepřemýšlí a slepě věří učení své církve. Pro dokreslení celkového duchovního vývoje člověka uvedu i jeho následující fáze podle Josefa Zezulky.

Další fází je období, kdy se člověk stává kritickým, porovnává a přemýšlí o různých náboženských naukách. Mnohé chce vědět a rozumově zdůvodnit, není již pouhým posluchačem, ale stává se hledačem. Předposlední fází duchovního rozvoje člověka je poznávání zákonitostí života, vyrovnávání Materiální a Duchovní podstaty, uplatňování zákonitostí života ve svém myšlení. V této fázi je člověk kritický ke stávajícím náboženským naukám, chce je oprostit od nánosů lidské nevědomosti. Přestává hledat a ustálí se ve „svém vědění“. Poslední fází je pevné ustálení člověka ve „svém vědění“, které má úplně a správně zdůvodněné. Duchovní pravdy chápe na základě jejich zákonitostí, věří, protože ví.³

Kdo je tedy dalajláma? Nepochybně se jedná o vzdělaného, velice moudrého a laskavého člověka, který dokáže rozdávat radost a lásku. Je to člověk, který částečně disponuje dávnými znalostmi, které využívá k podpoře tibetského buddhismu, k podpoře zájemců o překroucenou, slepou víru. Dalajláma je rovněž  exilový politik a mravní autorita. Z duchovního hlediska se však jedná o věčnou a vědomou reinkarnaci, vladykou Schambaly odsouzenou k věčnému vnitřnímu strádání za zneužití pravého učení Buddhy kvůli bohatství, luxusu a uctívání. Na příkladu dalajlámy je patrné, že ani dlouhodobě lidem prokazovaná a šířená úcta, láska a pokora nedokázala odčinit jeho dávnou vinu a zprostit jej duchovního odsouzení k věčným reinkarnacím. Na příkladu dalajlámy je vidět jak moc je to, co dnes v životě konáme, pro naše další bytí důležité ... .

^1,2 odborné texty ve třetím a druhém odstavci jsou ve zkrácené podobě čerpány z díla Anastasie Novych Sensei ze Schambaly

³ Josef Zezulka, Bytí