Včera jsem měl velice živý a intenzivní sen. Bytost našeho bývalého prezidenta Václava Havla (ve snu to bylo takové mrňavé nic, velikosti znetvořené lidské hlavy, bez těla, s malými končetinami) se ke mně pokoušela přijít (spíše se vznášela v prostoru) a žadonila o odpuštění, úlisně se vtírala a byla velmi dotěrná až nepříjemná. Když tato bytost na mě, i po projeveném nezájmu, opětovně „najížděla“, nastavil jsem proti ní dlaně s důrazným pocitem odmítnutí. Bytost zoufale zakvílela a kamsi zmizela…
O svém zážitkovém snu jsem přemýšlel. Podobné sny se mi už zdály, ale doposud po mně nikdo z „neviditelného světa“ nic nechtěl. V den, kdy se mi tento neobvyklý sen zdál, jsem byl na výletě v Hradci Králové s původním záměrem vychutnat si předvánoční adventní atmosféru. Zaparkoval jsem auto na Malém náměstí a vydal se směrem k Velkému náměstí. Když jsem se k němu přibližoval, začala mě brnět kůže na lebce, jakoby se napnula, elektrizovala, vlasy se ježily a dělalo se mi mdlo.
Od místní toaletářky jsem zjistil, že se zrovna tuto neděli vánoční trhy nekonají a rozhodl se pro návštěvu kostela Nanebevzetí Panny Marie, ve kterém mě zaplavily velice příjemné pocity. Tento chrám je čistý, světlý, vkusně a nádherně zdobený pozitivními znaky a symboly, působí přátelským dojmem. Brnění a mdloby ustaly, cítil jsem se báječně a pocítil Lásku. Jen jsem z tohoto kostela vyšel ven, znovu mne navštívily nepříjemné pocity. Po prohlídce trámů z rekonstruované Bílé věže jsem se rozhodl, že navštívím nepřehlédnutelnou dominantu, katedrálu Svatého Ducha, která údajně byla vystavěna na místě kostela Řádu německých rytířů.
Čím více jsem se blížil ke katedrále, tím více se mě zmocňovaly nepříjemné pocity. Po vstupu do katedrály jsem zavrávoral a myslel si, že omdlím. Zrakem jsem hledal opěrné body, pohlédl na strop a projela mnou nepříjemná vlna od hlavy až k patám, které v tu chvíli stály na velké kamenné desce, snad hrobky nebo vchodu do krypty. Na stropě katedrály jsem spatřil znaky duchovních hodnostářů a zaslechl, jak hlídačka katedrály, s pletenou čepicí na hlavě, jeden z nich popisuje jako znak tehdejšího biskupa, dnes kardinála Dominika Duky.
Zaměřil jsem na něj pozornost a v tu chvíli jsem si uvědomil, že znaky kardinála Duky v lopatkách bílých „větrníků“ obsahují skrytou symboliku nacistického Německa v podobě hákových křížů (obrácená svastika), které představují pohyb proti směru hodinových ručiček a slouží k manipulaci a ovládání davu, když v něm vyvolávají agresi, bojovnost a nenávist. Veřejně dostupné fotografie a videa ukazují, že je mnoho těchto a obdobných znaků používáno i v Ukrajinské občanské válce na straně prokyjevských silových složek. Více o mechanismu ovládání lidské mysli zde.
Okamžitě jsem se energeticky spojil se svojí Duší a katedrálu urychleně opustil. Po tomto nedělním „hradeckém zážitku“ a následném živém snu s „bytostí“ Václava Havla jsem začal pátrat na internetu a zjistil jsem, že stejné agresivní negativní znaky, které kromě biskupa a kardinála Duky (používané skrytě) a Hitlerova nacistického Německa (používaly se otevřeně), skrytě používal i první velmistr německých rytířů Heinrich von Walpot Bassenheim.
Nevyvozuji žádné závěry, jen popisuji co se stalo, možná to někoho bude inspirovat k tvorbě. Setkání se znaky kardinála Duky a následný sen o Havlovi, skrytá nacistická symbolika ve znacích, které působí na veřejných místech, němečtí rytíři a znak se skrytou negativní svastikou jejich prvního velmistra, blbá nálada, narůstající agrese, bojovnost, vulgarismy, napětí ve společnosti, nebezpečí 3. světové války…
Možná je to všechno jen nesouvislá náhoda, ale dokázal někdo, že takové náhody existují? Nechala někdy církev “Boha losovat”?
