Manipulace, propaganda, nesvoboda

Svoboda tisku, svoboda šíření informací a svoboda projevu, ty snad máme. Máme také svobodu názoru? Uvědomujeme si, že svoboda není zadarmo, že pro ni člověk musí něco obětovat? Chápeme, že skutečnou svobodu nelze získat bojem, násilím a válkami, stejně jako nelze poznat pravou lásku sexem? Víme, že svoboda je stav mysli, kdy tuto máme pod vlastní kontrolou, že získat kontrolu nad svou myslí nelze bez znalostí, informací a sebekázně? Je hodně těch, co si o sobě myslí, že jsou svobodní, ale málokdo z nich může říci, že je se svým životem doopravdy spokojen…

V dnešní době, široce otevřené informacím, se každý může naučit technikám manipulace, aby ji pak mohl v reálných situacích snadno rozpoznat. Pro znalostmi vybaveného člověka není problém  techniky manipulátorů identifikovat. Jsou to především vyvolávání pocitu strachu, jedinečnosti, nezbytnosti, výhodnosti, zvědavosti, neúspěšnosti, možnosti být úspěšný, nejdoucího s tím správným proudem, obav z budoucnosti, o zdraví a další manipulace, kterými manipulátoři na naše emoce útočí.

Nevědomému davu ale stačí prostřednictvím vládami kontrolovaných médií opakovaně předhodit "správný výklad" událostí nebo některé záměrně nepředhodit, a výsledkem je vytvořené veřejné mínění ve prospěch manipulátorů. Pro manipulaci se využívají specialisté, kteří na základě mocenského či politického zadání a analýz veřejného prostoru, včetně zjištěných „nálad obyvatelstva“, vytvářejí propracované variantní scénáře manipulací, které pak předávají poradcům různých mocných a politiků, a sdělí jim, co mají na veřejnosti a před kamerami říkat. Lidé většinou vůbec netuší, že za každým sdělením tmavého, bledého, čokoládového nebo jiného potentáta, stojí analytici a specialisté na vytváření veřejného mínění a propagandy.

Základem výše naznačeného vymývání mozků je působení na emoce. A tak bez ohledu na to, jaká byla skutečná realita, či zda se událost skutečně udála, jsou lidu podsouvány příběhy o hrdinných vlasteneckých bojovnících, chránících lid před teroristy a proti vnějšímu nepříteli, o pokusu o atentát na nějakého, bůhvíjak zvoleného čokoprezidenta, o cynicky a zákeřně sestřeleném Iljušinovi, a podobně.

Podpůrným nástrojem propagandy, za účelem ovlivnění veřejného mínění, je přiživování emoční manipulace skrze materiální rozum formou předkládání "zaručených důkazů", které pak jednodušší lidé pokládají za věrohodné. Jako příklad lze uvést důkazní konstrukci vytvořenou ze satelitních snímků tanků na nějakém území, spojení těchto tanků s jinými na jiném místě a předložení takto vyrobeného „zaručeného důkazu“ o vyzbrojování povstalců tanky vnějším nepřítelem, veřejnosti. Jediný relevantní důkaz, tedy jak jednoznačně identifikovatelné tanky překračují nějakou konkrétní hranici konkrétního státu v daném čase, však lidé nežádají, nepřítele již mají skrze předchozí emoční manipulaci zasunutého v podvědomí, a to jim k vytvoření "vlastního názoru" stačí.

Dalším způsobem přiživování emoční manipulace skrze materiální rozum jsou takzvaná "jasná tvrzení". Jde o situace, kdy se manipulátoři spoléhají na to, že lidé nedokáží držet historickou kontinuitu událostí a nemají syntetické myšlení. Jako příklad lze uvést výrok: "Jak mohli domobranci sestřelit vrtulník nebo letadlo, na to jim někdo z vnějšího prostředí musel dát zbraně, a proto jsou ti, co jim je dali, špatní".

Za další příklad „jasného tvrzení“ lze uvést situaci, kdy se pár stovek domobranců několik měsíců úspěšně brání přesile tisíců vojáků vyzbrojených těžkou armádní technikou, včetně raketových a letadlových zbraní plošného ničení, s následným „logickým vývodem“, že to přece bez účasti a podpory jiné země není možné vydržet. Lidé se v takových případech vůbec nezamyslí nad motivací obránců svých rodin, kteří již nemají co ztratit, jelikož jsou v případě porážky bez soudů ihned popravováni, a nad solidaritou kdysi stejně postižených lidí ze zahraničí.

Lidé nedokáží porovnat motivaci těchto domobranců s motivací nezkušených nevycvičených vojáků, kteří byli rekrutováni pod pohrůžkou vězení, a raději věří připravené propagandistické verzi, že bez podpory ze strany vnějšího nepřítele, by se pár stovek bojovníků nemohlo úspěšně bránit desetinásobně početnější armádě. Lidé takováto manipulativní tvrzení jednoduše přijmou za své.

Názorově nesvobodní lidé nenamáhají své mozky, nevybaví si předchozí události o zabrání munice povstalci z vojenských skladů, nevzpomenou si na připojení vojenských oddílů včetně jejich zbraní k domobraně poté, co byli vysláni bojovat s „teroristy“ a žádné nenašli, vůbec neuvažují s faktem, že by mohlo dojít k zabavení zbraní útočící armády domobranci, formou válečné kořisti po vítězné bitvě. Oni jen přejímají to, co se jim předkládá, totiž že za vším stojí vnější nepřítel, proti kterému je třeba bojovat. Tito zmanipulovaní lidé o tom nechtějí více uvažovat, „mají jasno“. Mají svůj „svobodný názor" vnucený oblíbenými médii. Podle nich přece musí být každému jasné, že za vším stojí vnější nepřítel, to oni přece vědí.

Lidé, kteří nemají mysl svobodnou a pod svojí kontrolou, si veškeré neštěstí vytvářejí sami. Svět mocných je ovládá, zatímco oni byli zrozeni k tomu, aby tvořili svět. Život ale krutě zasáhne každého člověka, který nezná sám sebe a není sám sebou.

Pouze svobodní lidé s otevřenou a ukázněnou myslí mohou být skutečně šťastni. Pohodlní konzumenti a fanoušci svých oblíbených klubů ve skutečnosti nežijí. Oni jen přežívají v biorobotických tělech, naplněni věčnou nespokojeností pod uhlazeným povrchem svých životů …