Čí je Krym?

Představme si, že máme pronajatý pozemek, na kterém máme legálně vybudované stavby, drahou techniku a prostředky, které v nepovolaných rukou mohou způsobit nedozírné následky. A teď někdo se zločineckou minulostí veřejně řekne, my ten pronájem vypovíme, z pozemku tě vyženeme a nebezpečnou techniku zabavíme.

Poté, co na autonomní republiku Krym dorazila zpráva o vyslání jednotek Pravého sektoru, které tam měly, zřejmě stejným způsobem jako v Kyjevě a dalších městech západní Ukrajiny, brutálním způsobem převzít budovy a úřady veřejné správy, se obyvatelé Krymu začali obávat násilí a požádali Kreml o ochranu. Můžeme jen spekulovat, zda byl nápad s referendem „krymčanů“ nebo Kremlu, rozhodnutí Kyjeva o vyslání násilníků s pochybnou minulostí na Krym asi nejvíce umocnila právě informace o uspořádání referenda. Z úst samozvaných kyjevských vládních pučistů se ozývaly hlasy o vypovězení smlouvy s Ruskem ohledně umístění jeho vojenské základny na Krymu, hovořilo se o vytvoření základny pro NATO. Bijci z Pravého sektoru, na jejichž hrdinské kousky, spočívající v mlácení, pálení, vypichování očí a řezání hlavy příslušníků Berkutu, se může podívat celý svět, měli referendum překazit.

 V Kremlu tak zcela nečekaně, během olympijských her, museli ještě před poskytnutím podpory referendu na Krymu, zvážit několik základních okolností. Ohrožení ruských obyvatel Krymu, ochrana ruského vojenského pozemního arzenálu a loďstva, včetně jaderných zbraní, hrozba narušení vojenské rovnováhy mezi Západem a Východem a důvěryhodnost nevyzpytatelné kyjevské vlády samozvaných pučistů, která neumí držet slovo, podporuje fašismus a otevřeně hlásá nenávist k Rusům. Pravděpodobně vzhledem ke značným rizikům se Rusko rozhodlo podpořit krymské referendum formou posílení domobrany muži z krymské vojenské základny bez označení. Referendum se jeví jako přirozená reakce na Západem vyvolanou situaci. 

 Domobrana, posílená muži z krymské vojenské základny, přispěla ke klidnému průběhu referenda, a k odchodu těch ukrajinských silových složek, které odejít chtěly. Obyvatelé Krymu byli nadšeni. Nechali se s maskovanými muži fotit, panovala vřelá a přátelská atmosféra. Referendum bylo mimořádně úspěšné, byla to ukázka skutečné a čisté demokracie, bez předchozího vymývání mozků a manipulace voličů ze strany politiků. Západní "demokracie" se v tomto ohledu ještě mají hodně co učit.

 Po krymském referendu ve světových médiích započalo šílenství. USA a prakticky všichni lídři členských zemí EU trvale a hystericky kvičí o neuvěřitelné agresi, okupaci, anexi, o porušování mezinárodních smluv, srovnávají situaci s okupací Československa v roce 1968, požadují ozbrojený zásah NATO a podobně. Ohánějí se sankcemi, volají po tvrdém a rozhodném postupu proti Rusku, zakazují, přikazují, sankcionují a přitom jsou to právě oni, kdo ukrajinské nepokoje vyvolal a podporoval, kdo přehlížel a omlouval otevřené projevy fašismu a výzvy ukrajinských předáků k násilí a zabíjení. Je přirozené, že ten, kdo se cítí být ohrožen, hledá ochranu.

 USA a EU si ve svém nenávistném tažení proti Rusku vůbec nevšimli úsměvů na tvářích šťastných krymských občanů, přehlíží fakt, že Krym byla autonomní republika, která i podle ukrajinské ústavy z roku 2004 měla právo uspořádat vlastní referendum bez souhlasu Kyjeva. Křiklouni nechtějí nic vědět o tom, že si Ukrajina v roce 1991 nezaregistrovala své hranice u OSN a podle mezinárodního práva stále patří pod území právního nástupce Sovětského svazu, tedy Ruska, a i přesto křičí o porušování mezinárodního práva. Vůbec jim nevadí, že Československo a řada dalších států vzniklo neústavně, že jej v roce 1968 neokupovali Rusové, ale Němci, Ukrajinci, Maďaři, Poláci, Ukrajinci - vojska Varšavské smlouvy, tedy alternativa NATO, po jehož zásahu kritici údajné ruské agrese nyní volají. Vojáci vojsk Varšavské smlouvy se tady v roce 1968 chovali agresivně a stříleli po lidech ze samopalů stejně, jako to nyní činí někteří ukrajinští vojáci při Turčynovo speciální vojenské protiteroristické operaci. Proč si Putin pohodlně a bez křiku nezabral Krym už za vlády proruského Janukoviče? Z jakých důvodů čekal až na ozbrojený majdanský puč a na své olympijské hry, nám USA a EU vysvětlit neumí a hlupáky, kteří je slepě podporují, takové otázky nenapadnou.

 Skutečnost, že na Krymu byly místo tanků úsměvy a láska, a v Praze byly tanky, nadávky a nenávist, evropští politici a jejich veřejnoprávní mediální programátoři našeho vědomí ve svých postojích nedokážou rozpoznat. K čemu takoví politici jsou? Jak za nás mohou dělat rozhodnutí a řádně spravovat naši zemi, když evidentně nejsou schopni rozpoznat realitu takovou, jaká je? Podívejme se na Rusko, jak se chová. Kritizuje, vykřikuje, uráží, napadá, vyhrožuje, provokuje? Nikoliv, jen trpělivě vysvětluje a snaží se otevřeně a věcně komunikovat,  jednat, což ti, kteří jsou sami agresivní, označují za neuvěřitelnou agresi. 

Karel Schwarzenberg hlásá, že Krym je jen zákusek a naše kulturní fronta, spolu s pražskými nadějemi, orgasticky ryčí. Zřejmě měl na mysli předkrm, protože zákusek je dorážka po hlavním chodu, ale to jim nevadí, oni opakují, oni pochlebují, oni ryčí,... oni nemyslí. Na jihovýchodě Ukrajiny se místní obyvatelé, zřejmě pod vlivem krymského úspěchu, posíleni o kyjevskou vládou propuštěné příslušníky Berkutu, pokoušejí o totéž. Obsazují administrativní budovy a žádají Kreml o pomoc. Kreml ale tentokrát nepomůže, oproti situaci na Krymu zde nejsou tak významná bezpečnostní rizika, pomoc by pravděpodobně přišla až v případě rozsáhlé genocidy a vyvražďování ruského obyvatelstva.

 Kreml tedy na jihovýchodě Ukrajiny nezasahuje, zato kyjevská vláda samozvanců ano. Chce zabránit referendu, a proto pod záminkou výskytu nebezpečných teroristů vysílá do oblasti armádu, obrněná vozidla, tanky, děla a stíhací letouny MIG 29. Vyslaní vojáci však po příjezdu do určených lokalit žádné teroristy nenalézají a proti bezbranným lidem, ženám a dětem se jim střílet nechce. Ukrajinskou armádu tvoří násilně naverbovaní muži pod hrozbou 8 let vězení, pokud by službu v armádě odmítli. 

Některé vojenské jednotky nechtějí bojovat za kyjevské fašisty a přecházejí na stranu demonstrantů, kteří je krmí, některé vojenské jednotky se od nich nechávají dobrovolně zajmout. Do oblasti jsou rovněž vyslány jednotky Pravého sektoru a američtí žoldáci, kteří se střílením do civilistů nemají problém. Na internetu koluje video natočené Pravým sektorem, jak jeho hrdinní bojovníci v noci v ložnici přepadnou velitele Doněcké milice, zalepí mu ústa izolepou a před očima jeho ženy mu pomalu podřezávají krk a zblízka zabírají na kameru, jak z otevřené rány vytéká krev a poté ho zaříznou úplně. Rusko však vojensky nepomůže, místní domobrana se tedy na obranu proti zvěrstvům Pravého sektoru a najatých žoldáků pokouší získat zbraně a prakticky holýma rukama brání jejich akcím. Ukrajinští a američtí žoldáci je však střílí jako králíky. Přes to všechno se ale zdá, že je Turčynova speciální vojenská operace na jihovýchodě Ukrajiny dalším mega fiaskem, a tak Tymošenko v americkém kongresu prosí o zbraně a vojenskou pomoc. 

 Po ženevské schůzce obě ukrajinské strany odmítají složit zbraně, avšak z médií víme, že Obama a po něm EU několikrát denně obviňují Rusko z agrese a vyhrožují tvrdými sankcemi, šéf NATO chce stále lépe a více zbrojit a Tymošenko prý nakonec v Doněcku nalézá prostor pro dohodu. Kyjev prý zakázal dodávat na jihovýchod Ukrajiny inzulin a další důležité léky pro nemocné. To nám ale ve zprávách nepoví. Ve světle výše uvedeného se pak krymské referendum a následné připojení Krymu k Ruské federaci jeví jako předvídavý a moudrý krok Kremlu, zvláště s ohledem na bezpečnostní rizika v oblasti a narušení vojenské rovnováhy. USA a EU již nemohou ze svých dosavadních postojů couvnout, aniž by se zdiskreditovaly, a tak ještě chvíli budeme svědky různých konstrukcí pro obhajobu jejich politiky ruské hrozby, v podobě nutnosti ochrany obyvatelstva před pogromy, genocidou, nelidskému týrání a mučení, chemickým arzenálem a podobně, jako tomu bylo při minulých amerických agresích.

 A čí je tedy Krym? Je především krymských občanů, kteří si jej s ruskou pomocí dají do pořádku, a nebudou-li je ohrožovat kyjevští psychopati, nacionalisté a fašisté, bude se jim na Krymu dobře a spokojeně žít. Kdo si myslí, že je Krym někoho jiného, že jej někdo někomu vzal, uvažuje imperialisticky, není demokratem. Skutečná demokracie je totiž to, co si přeje většina lidu a ne, co si přeje několik mocných zbohatlíků, politiků a kněží..., ledaže by demokracie byla jen zástěrkou a nástrojem pro uskutečňování jejich mocenských a kořistnických choutek... Jsou na tom USA a EU tak zle, že jejich budoucnost musí být spojena s nutností začlenění zkorumpované, rozkradené, nefunkční a fašisty ovládané Ukrajiny do svých struktur za každou cenu?...