„Pravičáci“, brzděte!

V poslední době z diskuzí na sociálních sítích a z blogů čím dál častěji vnímám rozličné výkřiky, varování a strašení před „levicovou lůzou“, komunismem, totalitou, diktaturou, nabubřelým Zemanem, suchopárným Sobotkou a podobně. Jako hlavní motiv těchto varování se všemi příspěvky prolíná „nechceme solidaritu, nechceme se dělit“. Jejich šiřitelé nechějí, aby si z jejich peněz jezdily „socky“ Oktávií TDi pro sociální dávky a popíjely značkový alkohol. Nechtějí, aby tito parazité měli stejnou životní úroveň jako oni, živnostníci a podnikatelé, kteří dřou od "nevidim do nevidim".

idnes.cz

Výkřiky, varování a strašení z druhé, levicové strany tolik slyšet není. Co je toho příčinou? Nejedná se o strach těch, jejichž „podnikání“ není příliš čisté, že by se na to mohlo přijít? Nebo se jedná o výkřiky jedinců, kteří se bojí, že přijdou o své, pravicí „přikryté kšeftíky“? Kvičí nám tu pravice proto, že se i v zemi, která je pevně svázaná ve strukturách Evropské unie a NATO, navíc obklopena demokratickými zeměmi, bojí znárodnění svého majetku? K výčtu možných alternativ nelze nezmínit všeobecně známou skutečnost, že zastrašuje ten, kdo se cítí být ohrožen. Jde o přirozenou reakci ze světa zvířat i lidí. Čím více o sobě člověk pochybuje, čím více se bojí dopadů, tím více křičí, zastrašuje a odvádí pozornost jinam. Jistě se najdou i takoví, kteří jen z prostého patolízalství, ze snahy zavděčit se či upozornit na svá zbloudilá a dosud nepochopená Ega, rozesílají hanlivé obrázky politiků s komentáři, které svědčí o „politickém rozhledu“, vnímání „společenské odpovědnosti“ a dost možná i o zoufalé osobní situaci jejich šiřitelů.

Není žádným tajemstvím, že socialismus vždy nastupuje tam, kde se lidský život většiny obyvatel stává nesnesitelným, kdy lidé touží po něčem lepším. Pokud „zaslepený pravicový horlivec“ připustí alespoň to, že nám tu od roku 2006 vládnou pravicové vlády, pak mu automaticky vyjde závěr, že půdu pro socialistické podhoubí tu posledních sedm let kypřily pravicové strany, za něž se „srdnatě bije“. Půjdeme-li ještě dále do historie, a vynecháme čtyřleté období opoziční smlouvy menšinové „levo-pravé vlády“ Miloše Zemana a Václava Klause z let 1998 až 2002, tak zjistíme, že nám tu od roku 1992 pět let vládly levicové vlády, a 13 let pravicové. Z jednoduché aritmetiky vyplývá, že za špatný ekonomický a sociální stav České republiky by občané měly „vystavit účet“ zejména zavedeným pravicovým stranám.

Zkusme se zamyslet nad tím, komu pravicové ataky na příznivce demokratické levice prospějí? Ekonomice, politice, bohatým? Přispějí k vítězství pravice? Nikoliv. Tyto radikální, hloupé a zbytečné akty nesnášenlivosti, které nejsou založeny na racionálním základě, jen vystupňují rozdělení společnosti a nenávist mezi oběma tábory, a nakonec se obrátí proti těm, za něž se jejich autoři bijí. Pravdu nelze umlčet, a vlastní neschopnost nelze překřičet.

„Pravičáci“, brzděte! Místo nejapného pobuřování a poukazování na vaši neochotu dělit se raději vymyslete, jak to zařídit, aby naše ekonomika rostla. Zrušením daní, solidarity a sociálních výdajů nám růst nezačne. Nebo vám snad po těchto opatřeních, jejichž obdobu jste kdysi sami zavedli ve svých firmičkách, začalo podnikání dlouhodobě růst?