Jak vyhrát volby

Kromě skandálů politiků a politických stran čeří poklidné české vody i volby. Na volbách je pozoruhodné, že při nich ti, kteří se chtějí mít lépe, usilují o přízeň voličů, kteří se rovněž chtějí mít lépe. Jinak řečeno ti, kteří usilují o moc, nabízejí různé přístupy a cesty, jak zužitkovat ekonomický potenciál republiky ve prospěch svůj a „občanů této země“. Ti, kteří o moc neusilují a chtějí volit změnu, nabízené cesty posuzují především s ohledem na osobní prospěch. Tak například praktičtí a odborní lékaři budou s jistou určitostí tvořit voličskou základnu těch, kteří slibují regulační poplatky, podnikatelé a živnostníci budou pravděpodobně volit strany, které slibují nízké odvody z jejich podnikání, studenti a absolventi podpoří ty, kteří slibují dobré podmínky pro start kariéry a sociálně slabí nebo pedagogičtí pracovníci mohou ve svém rozhodování upřednostnit takové subjekty, které slibují zvýšení dávek či mezd.

mzv.cz

Přesně v duchu nastíněné pozoruhodnosti zužitkování ekonomického potenciálu republiky ve prospěch vládních, rozhodovacích a návazných profitantů na straně jedné, a sledování individuálního prospěchu voličů na straně druhé, pak dochází k situaci, kdy je směřování země permanentně ovlivňováno parciálními zájmy různých uskupení a mnoha individualit. Prostředí individuálních zájmů pak u lidí vede k oslabování jejich Duchovní podstaty a vytváří silný Materiální tlak, což má za následek porušení Materiální a Duchovní rovnováhy člověka. Důsledkem je odklon od základních společenských hodnot demokratických společností, jako jsou spravedlnost, jistota, pokrok, nezávislost a racionalita. Zmíněné ovlivňování, tlak a oslabování jsou paradoxně ještě více umocňovány dalšími hodnotovými pojmy „svoboda“ a „demokracie". Tato častá "předvolební zaklínadla" individuální zájmy do nové kultury naší společnosti postupně "ukotvují", a soutěžení, soupeření a egoistický, avšak svobodný individualismus se pomalu a jistě stávají společenskou normou.

Produkty našich „svobodných demokratických voleb“, v uměle vytvořeném prostředí individuálních zájmů, jsou "blbá nálada" ve společnosti, nesnášenlivost, nemoci, vulgarita, rasismus, agrese a vznik různých, bojovně naladěných skupin, které požadují pořádek, nebo se jej pokoušejí zavést sami. Lidé mají strach, který živí emoce hněvu, vzteku a slepé nenávisti. Ti, kteří těmto emocím podléhají, snadno ztrácejí lidskost, jak můžeme být svědky v diskuzích na sociálních sítích nebo při emocionálních výlevech účastníků demonstrací. Strach a s ním spojené emoce jsou u nás v posledních několika letech dokonce vyvolávány některými politiky, včetně ukazování na smyšlené "viníky" a můžeme jen spekulovat, zda se tak děje z jejich neznalosti a neprofesionality, nebo jde přímo o záměr tyto nepokoje vyvolávat. Manipulativní jednání politiků, které pro uspokojení jejich mocenských choutek národ rozděluje, je psychopatické a pro společnost škodlivé a nebezpečné.

Více než dvacet let žijeme ve svobodě a demokracii, více jak dvacet let můžeme svobodně volit. Co nám to přináší, cítíme sami. Lidé jsou nespokojení, vystresovaní, neustále ve volbách hledají klíče ke štěstí a lepší budoucnosti, které se jim po tolika svobodných letech a svobodných volbách nedaří nalézt. Lidé mají strach z budoucnosti. Někoho trápí neutěšená finanční situace a hladovějící děti, jiného strach, že by o svůj nemalý majetek mohl přijít. Strach vyvolává emoce, emoce neprospívají zdravému uvažování a klíče k lepší budoucnosti neumíme nalézt.

Nevšimneme si, že zmíněné klíče ke šťastnější a lepší budoucnosti nosíme uvnitř sebe, že vyvěrají z hlubin našich Duší a že jejich pocinkávání v zámku občas pociťuje každý z nás. Pociťujeme jej, když někomu pomůžeme, když spolu s dalšími něco dokážeme, když se nám stýská, když někdo z blízkých onemocní, když se nedaří… . Jedná se o cinkání lásky a obyčejného lidství, které se z nás při tom všem nesmyslném „bojování za svobodu", "starostech o demokracii" a při "záchraně republiky", pomalu vytrácejí.

Můžeme studovat programy politických stran a hnutí, můžeme čelit jejich lákadlům a manipulacím, můžeme nalézt to, co je pro nás z nabízených alternativ nejvýhodnější, můžeme se opakovaně napínat, radovat a posléze rozčilovat nad dočasnými volebními úspěchy či neúspěchy našich vyvolených politiků, ale ty skutečné a pravé volby vyhrajeme, až většina z nás dokáže rozcinkat klíče obyčejného člověčího lidství v hlubinách našich Duší. Až potlačíme závistivá, panovačná, velikášská, hamižná a mocichtivá zvířátka v nás a probudíme naše lidství, teprve pak dokážeme dobře zužitkovat ekonomický potenciál naší země ve prospěch společnosti, ve prospěch celku.